Montáže podlahového vytápění

• Navrhneme

• Připravíme

• Realizujeme

Podlahové vytápění se řadí spolu se stěnovým a stropním vytápěním do skupiny velkoplošného vytápění. U velkoplošného vytápění tvoří otopnou plochu obvykle některá ze stěn ohraničujících vytápěný prostor - strop, stěna či podlaha. Velkoplošné vytápění umožňuje sdílet teplo do vytápěného prostoru převážně sáláním. Podíl tepelného toku sáláním u stropního vytápění je zhruba 80 %, u stěnového 65 % a u podlahového 55 %, přičemž konstrukční provedení otopné plochy může být různé - teplovodní nebo elektrické, akumulační nebo přímotopné.

Od sálající plochy se ohřívají plochy osálané a teprve od sálajících a osálaných ploch se ohřívá okolní vzduch, což je druhá - konvekční - složka z celkového tepelného toku. Povrchová teplota otopné plochy je poměrně nízká, tudíž i teplota teplonosné látky bude nízká. Jedná se proto o nízkoteplotní otopné soustavy, které jsou vhodné pro využívání tepla z nízkopotenciálních zdrojů.
Z hlediska tepelné pohody vnitřního prostředí je důležitým faktorem prostorové rozložení teplot ve vytápěné místnosti. Ideálnímu průběhu teplot vzduchu se nejvíce blíží podlahové vytápění, a to jak ve vertikálním, tak horizontálním směru. Ideálního průběhu teplot u podlahového vytápění je dosaženo jak u teplovodního, tak u elektrického podlahového vytápění.
Z předchozího textu vyplývá, že ne všechny podlahové soustavy vytápění využívají k přenosu tepla sálání. Podlahové konvektory, neboli fan-coily předávají teplo do vytápěné místnosti prouděním. Prostorové rozložení teplot se u tohoto systému podobá klasickým soustavám, výhodou je skryté umístění otopného tělesa, stejně jako u teplovzdušného vytápění, které rovněž postrádá sálavou složku a k distribuci tepla do místnosti využívá podlahových vyústek.